Les

HRY

POHYBOVÉ

HPH: Zajíček v své jamce

• pomůcky: maska zajíčka
• „Zajíček v své jamce sedí sám, sedí sám. Ubožáčku co je ti, že nemůžeš skákati. Chutě skoč a vyskoč, na koho chceš!“
• chytneme se za ruce a utvoříme kruh
• 1 dítě=zajíc sedí v dřepu uprostřed kruhu s rukama na očích (má masku zajíčka)
• ostatní děti zpívají písničku a chodí v kruhu kolem něj
• po dozpěvu se děti zastaví a zajíček skočí na některé dítě
• vymění si místa i masku a hra se opakuje

PH: Zajíčci

• 3 děti stojí proti celé skupině
• ruce mají nad hlavou, které znázorňují zaječí uši
• skupina volá: „Zajíčku v lesíčku, copak děláš?“
• 3 zajíci odpovídají: „Chodím na travičku, tady mě máš!“
• poskakují k dětem dopředu
• když jsou blízko, běží celá skupina na protější stranu
• výměna rolí

Nápodoba zvířátek-„tiché karty“

• motivace: „Čáry, máry zajíček Vás promění v..“
• hada, žábu, medvěda, myšku, ptáka, ježka, broučka
• nápodoba pohybu i hlasu zvířat
• obměna: dětem ukazujeme obrázky zvířat a děti je napodobují pouze pohybem

Rozcvička: Oživlé stromy a rostoucí houby

•  „Jsme stromy, které se nemohou hýbat.“ -stoj na jednom místě
• strom se podívá po okolí: pohyb očima: nahoru dolů, do stran, kroužení hlavou
• rozhýbání větví: kroužky a kruhy paží, předloktím, zápěstím
• rozhýbání kmenu: kroužení v pase, úklony
• rozhýbání kořenů: kruhy nohama, stoj na 1. noze
• pomalu se dává do pohybu, zrychlujeme
• v lese rostou i houby: dřep, z rukou nad hlavou uděláme klobouček
• houba roste: zvedáme se
• je to bledla: stoj na 1. noze
• kousek vedle další houba: poskok, dřep a růst

SMYSLOVÉ

Poznej zvíře podle zvuku-SLUCH

• pomůcky: zvuková nahrávka na CD
• poznáváme zvířata dle jejich hlasů
• (kočka, prase, pes, kráva, koza, ptáci)

Najdi houbu-ZRAK

• pomůcky: barevné houby z papíru
• sedneme si do KK
• jednotlivě oslovujeme děti
• „Najdi červenou, modrou, zelenou houbu.“
• „Najdi červenou houbu s puntíky.“
• „Kterých hub je nejvíce, nejméně?“ (červených)

Co je kryto v krabici? – HMAT

• pomůcky: tašky, mech, smrková větvička, kámen, šiška
• děti si sednou na koberec a utvoří kruh
• motivace: „Zajíček si děti pro vás připravil překvapení z lesa.“
• každé dítě si sáhne do tašky, ale má zamčenou pusu
• o uplynutí kola děti řeknou, co si myslí, že se skrývalo v tašce
• můžeme mluvit i o pocitech, zda předmět byl příjemný, píchal, byl studený

DH: Kde je zajíček?

• pomůcky: židle, prostěradlo, maňásek zajíčka
• procvičování pojmů: nad, pod, vedle, před, mezi
• zajíček se dětem schovává a vykukuje
• děti mají za úkol říci, zda je před židlí, vedle ní,.

DH: Hra se dřevěnými stromky

• porovnávání: více, méně

Včera ráno na dubu               -utvoříme kruh a chodíme dokola

řekl žalud žaludu:                   -stop

Já už tady nebudu!                 -ruce v bok, děláme hlavou:ne, ne a mračíme se

Spustím se a spadnu dolů,      -dřep

zavrtám se do země,               -ukazováčky vrtáme do země

budu spát a odpočívat,           -naznačujeme spaní

bude mi tam příjemně!“         -dlaně přiložíme na tváře

KK: Kdo se stará o zvířátka?

• objasnění pojmů: hajný a myslivec
• „Jaký význam má les? Jak se v lese chováme?“
• motivace ke sběru žaludů pro zvířátka, aby neměli v zimě hlad

KK: Co mám v ruce? (poznávání přírodnin)

• pomůcky: šiška, kamen, mech, smrková a borovicová větvička, listy dubu, kůra( od smrku a břízy), klacek,..

KK: Poznávání zvířátek z obrázků+rytmizace slov

• pomůcky: obrázky se zvířátky a základními listnatými a jehličnatými stromy
• dětí sedí u stolečků
• motivace: „Zajíc je popleta a zapomněl názvy zvířátek. Poradíme mu?“
• ukázka obrázků a následným vytleskáním slov
• říci i zajímavost ke zvířátkům: jak je poznáme (srna-jelen), vyskytují se u nás (medvěd), užitečnost (datel-doktor stromů)

KK: Rozdíl mezi listnatým a jehličnatým stromem

• popis částí stromu
• necháme osahat větvičku, kůru dubu a smrku
• kůra: hladká, drsná
• větvička (list)-hladký, píchá
• plody dubu: žaludy, pro koho jsou potravou?
• "Co roste na smrku?“ (šišky)- ukázka, jak rostou dolů
• porovnávání reality s obrázky

KK: Čím stromy dýchají, pijí, slaví narozeniny?

• „Čím dýcháme my a čím stromy?“ (listy)
• „Čím pijeme my a čím stromy?“ (kořeny)
• „My slavíme narozeniny každý rok v daný den, jak poznáme, jak je strom starý?“(letokruhy)   

Grafomotorika: „Letokruhy“

• navážeme na KK, kdy slaví stromy narozeniny
• jeden kruh=1 rok
• vytvoříme starý strom s mnoha kruhy
• začínáme od nejmenšího a ten zvětšujeme

VV: LES (kolektivní práce)

• malba na velký formát-vytvoření nebe a země-práce se štětcem
• tvorba kmenů-vytrhávání a nalepování kousků hnědého papíru
•  jehličí-experiment s otisky, malba čárek
• mravenci-tisk z bramborových tiskátek, dokreslení nohou špejlemi
• lepení nasbíraných přírodnin

POHÁDKA

Zajíček v své jamce

Popěvek o zajíčkovi zná každý, ale nikdo už neví, proč zajíček seděl ve své jamce sám. On se na to asi ani nikdo nezeptal. Možná se to dozvíš, tak se hezky posaď a poslouchej. Já ti povím pohádku. Dnes bude o smutném zajíčkovi.
 

Byla jednou jedna obyčejná jamka, ale pro jednoho zajíčka nebyla vůbec obyčejná, protože byla jeho. Sám si ji udupal, sám si ji vystlal travou.

Jednou se zajíček odešel napást a tu ho napadlo: „Co kdybych šel na výpravu do zahrady? Mají tam mrkev a zelí, to já moc rád.“ Zajíček měl mlsný jazýček, proto neváhal a vyrazil. Přeběhl pole, hopkal přes cestu (ani se nerozhlédl, ale my se před každou silnicí rozhlédneme, aby nás něco nesrazilo) a měl štěstí, protože to hlučné a svítící zrovna nejelo. Doběhl k prvnímu domu, prolezl podhrabaným plotem, který podhrabal už při minulé návštěvě. Tam si nacpal pupek zelím a sladkou mrkví. Když se najedl do sytosti, rozhodl se, že se vrátí ke své jamce. Sotva se protáhl plotem, jak měl břicho nacpané zelím a mrkví. Dofuněl si to až ke své jamce, ale tam ho čekalo nemilé překvapení.

Jamka už nebyla jeho. Seděl tam velký, tlustý zajíc a celou ji zabral pro sebe. „Co tu chceš!“ zavrčel tlustý zajíc „To je moje jamka,“ vypískl zajíček nesměle. „Tak jak vidíš,“ řekl velký zajíc „tak tu sedím já a tak je moje.“ „Ale, ale ta byla vždycky moje…“ zaplakal zajíček. „To je život, můj malý příteli, je moje a basta,“ řekl zajíc a vycenil hlodáky. „Je moje, leda, že by ses chtěl o ní poprat, ale to bych ti neradil, jsem třikrát tak velký jak ty,“ zasmál se velký a tlustý zajíc. Zajíčkovi se nechtělo vzdát se své jamky, ale co měl chudák dělat? Tenhle souboj by opravdu nevyhrál. „Určitě bych prohrál, zranil by mě a pak by si mě něco určitě našlo a sežralo,“ pomyslel si zajíček. Ještě jednou se podíval na svou jamku a smutně odhopkal pryč.

Zajíček byl opravdu moc smutný. Za nějaký čas si našel novou jamku. Zkusil se v ní rozvalit, ale nebylo to ono. Nebyla to prostě jeho jamka. Kolem šla stará babička, ale zajíček zůstal v jamce se sklopenýma ušima. Babička se zastavila a na zajíčka promluvila: „Copak je ti ubožátko, copak neskáčeš a sedíš tu ve své jamce sám?“ Kdyby zajíček uměl lidskou řeč, tak by jí řekl, že je smutný, protože není ve své jamce. Ale to neuměl, tak jen koukal. Po čase se mezi lidmi začal zpívat popěvek: „Zajíček ve své jamce…“, My ale už víme, že to nebyla pravda. Že zajíček nebyl ve své jamce, ale v cizí a proto ten smutek.